Děkujeme všem dárcům za finanční prostředky proobčany vytopených srbskýchměst Obrenovac a Krupanj.Bylo vybráno přes 27 000 Kč. Za ně jsme pořídili polštáře a přikrývkypro nejchudší z vyplavených.Děkujeme i za dar školních brašen.Zde si můžete prohlédnout fotoz předávní vašich darů. Ještě jednou díky za vaši štědrost.
Právě připojeni - hostů: 697
DOPORUČENÉ KNIHY
Alexander DORIN
SREBRENICA
Právě (19.12.2013) vyšla výborná kniha.
Alexander Dorin, Švýcar s jihoslovanskými kořeny, odhaluje snad největší mediální a politický podvod, který byl na nás dosud spáchán. Českému čtenáři přináší mnoho otřesných faktů a dosud chybějících informací. Kniha zároveň nepřímo ukazuje na hanebnou úroveň české mediální scény. Její čtení nedoporučujeme zarytým pravdoláskařům. Mohla by u nich vyvolat silnou depresi či infarkt.
Kniha plná faktů z nedávné historie Evropy, jejichž zveřejnění se mnohým mocným dnešního světa nelíbí. Ukazuje na pravé viníky posledních balkánských válek a krvavého rozpadu Jugoslávie. Čtení této knížky vás nenechá lhostejnými.
Cernica
Sobota,
15. ledna 2011 Cernica je multietnická vesnice na Kosovu a
Metohiji, smutně proslulá po zločinech Albánců na Srbech. Naše
sdružení se již několik měsíců chystalo tuto vesnici
navštívit. Chtěli jsme se podívat, co se zde změnilo za 11 let
od konce války. Avšak že zdejší srbské obyvatele budeme hledat
doslova jako skřítky v černém lese bychom nevěřily, kdybychom
to nezažily…
V carském
městě Prizrenu kdysi jakoby všichni společně dýchali: Albánci,
Turci, Goranci, Chorvaté, Romové a deset tisíc Srbů. Dnes jich tu
je pouze 19.
Prizren
– Jak nejsilněji můžeme, boucháme na těžká dřevěná vrata
bez čísla, v někdejší ulici Osvobození. Žije tu starý
muž jménem Miloš Nekić, na kterého nemohl žádný Albánec. Ani
z UČK, ani z TMK (Kosovská mírová četa – totožná
organizace jako „rozpuštěná“UČK, pod tímto názvem oficiálně
povolená od KFOR, tzn. UČK pokračuje v činnosti pod jiným
názvem), ani rozjívení haranti, kteří házeli kameny do oken a
na vysloužilé střešní tašky, ani ti, kteří se k němu do
domu čtyřikrát vloupali přes střechu, aby ho donutili opustit
svůj dům, kde odjakživa žili jeho předci.
Vesnice
Novakeleží v jižní Metohiji a
spadá do okresu Prizren. Před válkou zde žilo 476 srbských obyvatel. S Albánci
z okolních vesnic, kteří jsou katolíci, vždy vycházeli dobře a to i době, kdy
UČK unášela a vraždila Srby. Podle Vojensko-technické dohody z Kumanova
(9. červen 1999), která ukončila agresi NATO, se musela jugoslávská armáda a
srbská policie z Kosova stáhnout. Po stažení těchto sil obyvatelé Novak zůstali
úplně bez ochrany. Spoléhali se na to, že v období bojů v letech
1998-99 nikomu neubližovali. Poté, co Srbové začali být na celém Kosovu
napadáni, se obyvatelé Novak 15. června uchýlili do sousedních vesnic Špinadija
(obývané albánskými katolíky) a Smač (obývané albánskými katolíky a Srby). Zde
strávili dva dny a dvě noci, než na místo dorazili vojáci německého KFORu za
doprovodu třech členů UČK. Německý KFOR Srby nejprve odzbrojil a poté jim
nařídil okamžitý odchod do Srbska, prý z důvodů jejich bezpečnosti. KFOR
zorganizoval obrněný konvoj s jedním tankem vepředu a s druhým na
konci a všichni Srbové, společně se Srby ze Smače, byli eskortováni za hranice
Kosova do centrálního Srbska, kde byli ponecháni svému osudu.
Členové
našeho sdružení navštívili tábor Česmin Lug 5.5.2009. Při této příležitosti
jsme zde předali darem nové dětské oblečení v hodnotě 1800 Euro a rozdali dětem
čokoládové figurky. Přijal nás velmi vstřícně hlavní zástupce Romů, pan Latif
Masurica.
KDE
SE NACHÁZÍ ČESMIN LUG?
Tábor
pro romské utečence se nachází jen několik kilometrů od olověného dolu Trepča,
od léta 2007 opuštěného. V listopadu 1999 UNHCR na holé půdě v bezprostřední
blízkosti tohoto dolu umístila několi stovek Romů z romské čtvrti v jižní části
Kosovské Mitrovice. Když začalo být jasné, že se nebudou hned tak moci vrátit
do svých domovů, postavila jim UNHCR na stejném místě dřevěné přístřešky. Avšak
to, co mělo být původně pouze dočasným řešením, představuje i po deseti letech
podle všeho řešení trvalé.
Klášter
se nachazí v kaňonu řeky Bystrice nedaleko města Prizren. Byl postaven
v letech 1343-1352. Po
nájezdech a obsazení tohoto území Osmany roku 1455 byl klášter vyrabován a
zničen.Následně byl roku 1615 srovnán se zemí a zbylý materiál byl
odvezen a použit na stavbu Sinan Pašiny mešity v Prizrenu.
Běhěm
devadesátých let dvacátého století se začalo se stavbou nového kláštera na
původním místě, kterýbyl dokončen
v roce 1998.
Po
ukončení agrese NATO proti Jugoslávií albánští teroristé po přichodu sil KFOR
v červnu roku 1999 vyrabovali a zničili tuto stavbu a opět zopakovali svůj
čin během pogromu naSrby v březnu
roku 2004. Dnes je toto místo pod ochranou německých vojáků KFOR.
Klášter Zočište
Nedaleko od města Orachovac
se nachází vesnice Zočište. Před válkou zde bydlelo a žilo padesát srbských
rodin a stejný byl i počet rodin albánských. V roce 1999 byli z této
vesnice všichni obyvatelé srbské národnosti vyhnáni.
Pravoslavný klášter Svatého Kozme a
Damjana (více známý pod názvem Začište) ze 14. století byl 21. července 1999
srovnán Albánci před zraky vojáků KFOR se zemí.
Městečko Gračanica má
okolo 15.000 obyvatel (Srbů). Je vzdálena jen 8 km od Prištiny (500.000
obyvatel, Albánců). Jedná se o velkou srbskou enklávu, do které směřuje velká
část pomoci, konkrétněji starým lidem, sirotkům a rodinám žijícím v hmotné
nouzi. Vzdělání se dětem a mládeži dostává v místních školách, mimo jiné je tu
i hudební škola.
Ale Gračanica není rozhodně ideálním místem k
životu - důkazem budiž kontejnerové městečko, ve kterém dnes žije okolo stovky
Srbů v nehumánních a nehygienických podmínkách.
Většina z nich zde žije od 17.
března 2004, kdy kosovští Albánci za nečinného přihlížení příslušníků
mezinárodních mírových jednotek KFOR ničili a zapalovali vše srbské - rodinné
domy i národní a kulturní památky, z nichž mnoho bylo postaveno dávno před
objevením Ameriky. Tito lidé utekli do Gračanice před běsnícími kosovskými
Albánci pouze v tom, co měli právě na sobě při čemž z dálky viděli, jak hoří
jejich domy.
V kontejnerovém městečku žijí lidé
ze všech částí Kosova se stejným osudem. Útěkem do Gračanice si zachránili holé
životy a to, co jim bylo tenkrát nabídnuto jako dočasné přístřeší je i po
dlouhých pěti letech jejich jedinou střechou nad hlavou, bohužel. Tyto
kontejnery jsou darem ruské vlády. Na fotografiích a videích, která se nalézají
v galerií, můžete vidět jak tito lidé žijí.
Orahovac
(čte se Orachovac) je malé městečko na jihu Kosova v samém srdci
Metohije. Domnívám se, že je jediným místem v Kosovu, kde někteří starší
Albánci mluví srbsky i mezi sebou. Oni té své mluvě říkají náš „raovačký
jazyk“, protože Orahovac se albánsky řekne Rahovec.Toto malé
městečko je rozděleno na albánskou a srbskou část. Albánskou část obývá zhruba
25 000 obyvatel, v srbské části z původního počtu 5 000 obyvatel zbylo již
pouze 350 z nich. Celých dlouhých 9 let nevkročili nohou do albánské části
Orahovce. Jinak neviditelná hranice tohoto rozdělení je u takzvané „Rankovi
hospody“. Celkový prostor, který byl Srbům vyhrazen k volnému pobytu činí
zhruba 500m2, je to jedna ulice. Nevím, zda si někdo z vás dokáže představit
tento počet 350 lidí na prostoru o velikosti 500 m2?
U každého
domu se nachází to, co vidíte na fotografiích pod textem. Je to kolo ostnatého
drátu, který se běžně roztahuje v případě nějakých větších incidentů.
Obec
Velika Hoča se nachází v okrese Orachovac a je vzdálena 4 km jihovýchodně
od města Orachovac.v jižním části Srbska.
První
písemná zpráva pochází z roku 1198-1199 zapsaná v Hilandarském
rukopise Stefana Nemanje.
Dnes je to
srbská enkláva pod správou okresu Orachovac a administrativní sídlo místní
samosprávy. Celá enkláva je pod ochranou vojenských sil německého kontingentu.
KFOR.
Podle
zprávy místního správního úřadu zde bydlelo v roce 2001 celkem 622
obyvatel. V roce 2007 se jejich počet snížil na 611, a při příležitosti mé
poslední návštěvy v říjnu 2008 činil počet obyvatel Velike Hoče pouze 590.
K tomuto snížení došlo v důsledku vystěhování a odchodu 23 osob do Norska,
kde tyto požadovaly a dostaly politický azyl. Nyní ještě zhruba 5-6 rodin má
též v úmyslu odejít a čeká na stejnou možnost vystěhovat se.